Únor 2011

Jiří Žáček - Delfíni

27. února 2011 v 11:09 | Delfa35
Delfíni v moři, ti se mají,
nechodí do školy a celý den si hrají,
skotačí a jsou veselí
a rybu k obědu jim moře nadělí.

Delfíne, bráško, dítě oceánu,
kde spíš a kdo tě budí k ránu?
Připlav sem ke mně na mou pláž,
zahvízdej, řekni, jak se máš?

Podáš mi ploutev a já tobě ruku:
Těší mě, ahoj, mořský kluku!
Připlav sem ke mně ještě dnes
a na hřbetě mě tryskem svez!

Leť jako šíp, ať voda stříká,
z moře já nemám strach, mám srdce námořníka,
svez mě a já tě pozvu k nám...
To jsem rád, bráško, že tě znám!

Vtipné obrázky

26. února 2011 v 7:41 | Delfa35

0.06

15. února 2011 v 18:56
002
Výroba: Delfa35
Spokojenost: 96%

Za bleskovku č.13

14. února 2011 v 18:49
smajlík


panna


miley


dakota


clementc


vlk

Delfínci

13. února 2011 v 16:10
ŘÁD: Kytovci
PODŘÁD: Ozubení
ČELEĎ: Delfínovití
ZÁKLADNÍ ÚDAJE:
- je to SAVEC
Délka až 3,6 m
Hmotnost: 150-200 kg
Potrava: ryby žijící blízko břehů, zvláště sardinky a lososi, také sépie a garnáti
Délka života: až 50 let
Pohlavní dospělost: po dosažení 8 let
Doba páření nemají žádnou určitou dobu, ale většina zvířat se rodí v létě
Počet mláďat: 1
Výskyt: Ve Středozemním moři, u východního pobřeží USA a u severozápadního pobřeží Afriky
Ochrana druhu: Delfíni skákaví, na rozdíl od ostatních druhů delfínů, nejsou ohroženi vyhubením.
ZAJÍMAVOSTI:
Delfíni mohou žrát v hloubce dvou metrů a zůstat pod vodou až 15 minut
Jsou potravou pro žraloky a kosatky dravé
Dorozumívají se zvuky o frekvenci 0,25 kHz až po ultrazvuky v rozsahu 80-220 kHz.
Ve spánku lehají samice na hladinu vody a mají dýchací otvor nad vodou, samci spí přímo pod hladinou a čas od času se reflexivně vynořují, aby se nadechli vzduchu.

Opera La Bohéme

10. února 2011 v 19:40 | Delfa35
Možná to nebudete chtít číst protože tento článek bude dost dlouhý.Ale fakt byste mi  udělali radost kdybyste to dočetli.Chtěla bych totiž vědět vaše názory.Budu Vám psát o tom, jak jsem se sborem Moravské děti zpívali v opeře.

2. 3. a 4. února jsme se sborem (Moravské děti) měli zpívat operu La Bohéme.

Začalo to všechno 28. ledna.To jsme měli pravidelnou zkoušku se sborem.Tam nám řekli že zítra (29. ledna) za námi přijede dirigent. Taky jsme se dozvěděli že je to Ital a tak naše sbormistrině nevěděla jak se s ním domluví.Nakonec jsme si zazpívali tu jednu stránku co jsme měli zpívat.Lenka (sbormistrině) si myslela že je to všechno co tam zpíváme.

29. ledna za námi přijel dirigent Walter Attanasi.Přijeli i všichni sölisti.My jsme se klepali od hlavi k patě. Všichni to byli totiž "profíci".Dirigent nebyl zrovna příjemný.Nejhorší bylo když jsme zjistili že umí mluvit češky.Takže jsme nemohli nadávat.Pak když ho Lenka přivítala, vyndal si tu svoji "hůlku" (taktovku) a řekl Lence ať hraje klavírní doprovod.Lenka to ale neuměla, protože jí nikdo neřekl že se to má naučit.Lenka má ale vystudovanou konzervatoř, a tak to nějak zvládla.My jsme na tom byli hůř.Jakmile Lenka začala hrát předehru, dirigent na nás mávl taktovkou a my jsme vůbec nevěděli co máme zpívat.Tak nás zastavil a řekl nám:"No ale musíte zpívat"!!!!!A Lenka se ho ptala co, a on jí řekl že máme zpívat další čtaři stránky.Všichni z toho byli dost zklamaní a Lenka brečela.

30. ledna byla zkouška stanovená na 9:00.Pochybuju že se někomu chtělo.Ale co se dalo dělat.Lenku jsme zklamat nemohli.Tak jsme šli.Lenka nám (už zase veselá) rozdala noty, a za 2 hodiny už jsme to celkem uměli.Nebylo to ani tak těžké jak jsem očekávala.Největší problém byla italština a rychlost.

31. ledna bylo vysvědčení.Já jsem měla samé jedničky, ale ten den jsem si moc neužila.Odpoledne byla další zkouška.Já se díky ní ulila z klavíru a to mi alespoň trochu zvedlo náladu.Po dnešní zkoušce už jsme to uměli, některé části dokonce nazpaměť, zpívali jsme však raději s notama.

1, února byla generálka.To jsme šli ze školy už po druhé hodině.Cesta byla v klidu a do Zlína jsme dojeli kolem půl 11.Nachystali jsme si noty, nastoupili na jeviště, a poslechli si 2. jedenání ve kterém jsme zpívali.Po zkoušce jsme dostali rozchod.Generálka byla stanovena na 15 hodin.Já a moje kamarádky jsme si začli do McDonaldu a pak se vrátili do šatny.Protože jsme zpívali až v druhém jednání, měli jsme chvíli čas.My jsme si ale chtěli poslechnout 1.jednání. Po něm jsme nastoupili my. Po někonečném stání jsme si konečně mohli sednout do hlediště abysme si poslechli 3.jednání.Pak jsme jeli domů.

2. února nás čekalo první vystoupení.Bylo to super.probíhalo podobně jako generálka až na to, že před tím nebyla žádná zkouška a po koncertě byla děkovačka.K tomu nemám víc co napsat.

3.února jsme opět jeli do Zlína.Vytoupení probíhla stejně, ale největší legrací bylo:
1.při rözezpívání jsem si já a kamarádka všimli že někdo zpívá to samé co my, ale o tóninu níž.Vyhlédli jsme za dveře a co nevidíme???? Jeden ze sólistů se tam prochází a zpívá to co mi.Já jsem smíchy nemohla ani zpívat.
2.kamarádka si chtěla koupit v automatu sušenku, jenže ona se jí tam zasekla.Tak jsem si ji musela koupit taky.Jinak by jí to vzal někdo jiný.

4. února bylo naše nejdůležitější představení, protože bylo v pražském Rudolfinu.Vyráželi jsme už 10:00.Cesta probíhala v pohodě, a tak jsme za 4 hodinky byly v Praze.Šli jsme na zkoušku a už se nemohli dočkat večerního koncertu.Když to nastalo, všichni byli strašně nervózní.I já samozřejmě.Zazpívali jsme to ale nejlíp ze všech tří vystoupení, a tak jsme si s úlevou mohli jít odpočinout do šatny.Taky jsme si někteří koupili takovou knížku o opeře.Já taky.Po děkovačce jsme si běželi do šatny pro foťáky, památníčky a knížky.Chtěli jsme autogrami od sólistů.Já je mám.Domů jsme se vrátili kolem 2:00.

O čem je ta opera:

První dějství

V malém pokojíku na předměstí Paříže hladovějí dva mladí umělci - Rudolf a Marcel, toho času naprosto bez peněz. Přicházejí jejich přátelé Collin a Schaunard, z nichž druhému se podařilo sehnat nějaké peníze a zve ostatní na večeři.
Všichni jsou již na odchodu, když si přichází jejich mladá sousedka Mimi půjčit zápalky - Rudolf se do ní na první pohled zamiluje a zve jí, aby strávila večer s ním a jeho přáteli. Nikdo si nevšimne, že Schaunardovy peníze zůstaly ležet na stole.

Druhé dějství

Do kavárny, kde všech pět mladých lidí hoduje, přichází Musette - Marcelova milá - s bohatým Alcindorem, kterého bezostyšně využívá. Nechává Alcindora zaplatit večeři svých přátel a nakonec mu s nimi mizí.

Třetí dějství

Rudolf žije nějaký čas s Mimi, ale ta těžce onemocní. Rudolf jí opouští, protože podle jeho názoru je to jediný způsob, jak Mimi přimět, aby si našla lepší život po boku někoho bohatšího, než je mladý básník, s nímž ji čeká pouze živoření. Mimi se nakonec tomuto Rudolfovu rozhodnutí podvoluje.

Čtvrté dějství

Musette i Mimi skutečně žijí z peněz bohatších mužů, ale stále obě touží po svých mladých, ale chudých milencích. Těžce nemocná Mimi nakonec přichází umřít za svou láskou Rudolfem do jeho chudého pokojíku - což se následně i stane.


Herci:

Mimi-Marcela Chacón


Rudolfo-Luciano Ganci


Marcello-José Julián Frontal


Musetta-Daniela Bruela


Colline-Alexey Yakimov


Alcindor-Nejak Isij Blenk

Shaunard-Maurizio Esposito